S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

banner-160x600-1477929983.jpg kloubus-banner-160x300-b-v02.jpg


AIDS
AIDS

AIDS, z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo též Acquired Immunodeficiency Syndrome, česky Syndrom získaného selhání imunity, francouzsky: Syndrome dimmunodéficience acquise, SIDA, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává nevyléčitelnou a smrtelnou.

Definice AIDS

Definice WHO

V Evropě, a tedy i v Česku, se používá tzv. rozšířená definice Světové zdravotnické organizace (WHO), doplněná o několik referenčních nemocí. Podle této definice má člověk starší dvanácti let AIDS, jestliže tzv. test na přítomnost protilátek HIV (popularizován jako „AIDS-test“) vykázal pozitivní výsledek a zároveň je splněna aspoň jedna z následujících podmínek:
aspoň 10% ztráta tělesné hmotnosti nebo kachexie (celková tělesná sešlost), s průjmy nebo horečkami, trvajícími přerušovaně nebo nepřetržitě nejméně jeden měsíc, není-li známa jejich příčina nesouvisející s infekcí HIV
kryptokokální meningitida
tuberkulóza plic nebo jiných orgánů
Kaposiho sarkom
neurologické poškození, které zabraňuje nezávislým každodenním aktivitám, není-li známa jeho příčina nesouvisející s infekcí HIV (např. úraz nebo cévní mozková příhoda)
kandidóza jícnu (může být diagnostikována na základě přítomnosti orální kandidózy doprovázené poruchou polykání)
klinicky diagnostikovaný život ohrožující nebo opakovaný zápal plic, i bez etiologického potvrzení
invazivní karcinom děložního čípku.

Definice CDC

V USA je používaná definice CDC z roku 1993, která rozšiřuje seznam platných příznaků o počet CD4+ lymfocytů nižší než 200/mikrolitr.

Definice chudších zemí

V řadě chudších zemí (v Africe, Asii, Jižní Americe) je používána pro diagnostiku AIDS zjednodušená definice WHO, která vynechává test na přítomnost protilátek a definuje AIDS, má-li člověk nejméně dva hlavní spolu s aspoň jedním vedlejším příznakem.
Hlavní příznaky jsou alespoň 10% ztráta tělesné hmotnosti, chronický průjem trvající déle než 1 měsíc, horečky trvající stále nebo přerušovaně více než 1 měsíc. Vedlejší příznaky jsou trvalý kašel trvající déle než 1 měsíc, celková svědivé zánětlivé onemocnění kůže, anamnéza pásového oparu, kandidóza ústní části hltanu, chronická pokročilá roztroušená infekce prostého oparu, celková onemocnění mízních uzlin. Také přítomnost celkového Kaposiho sarkomu nebo kryptokokální meningitidy je podle této definice dostatečná pro diagnózu AIDS.

AIDS jako nemoc
- Způsoby přenosu a prevence

Přenos krví

Krev je z hlediska přenosu viru HIV nejnebezpečnější tekutinou. Rizikové jsou zejména použité injekční jehly, ať už sdílené mezi narkomany nebo opakovaně používané v zemích se zaostalým zdravotnictvím.Riziko prenosu je asi 2%.Důsledné používání jednorázových jehel je z hlediska prevence nutností. Přenos krevní transfúzí je dnes díky testování krve vzácný, stále k němu však občas dochází. Riziko představují i orgánové transplantace. Velkému riziku je vystaven zdravotnický personál manipulující s krví.

Hmyzí kousnutí riziko přenosu nepředstavuje.

Sexuální přenos

Sexuální přenos byl zaznamenán z ženy na muže, muže na ženu, muže na muže i ženy na ženu. K přenosu může docházet při análním, vaginálním i orálním styku, případně jakékoliv jiné praktice, během které dochází ke styku sliznic se sexuálními sekrety či krví. Anální styk je významně nebezpečnější než vaginální, orální styk je nebezpečný nejméně. Vaginální styk představuje vyšší riziko přenosu z muže na ženu než naopak (žena je vystavena většímu množství tekutin partnera než muž, sperma obsahuje vyšší koncentrace viru než vaginální sekret, žena je tekutinám vystavena déle a větší plochou sliznice). I v případě análního styku je většímu riziku vystaven příjemce.
Pravděpodobnost přenosu HIV infekce při jednotlivém nechráněném sexuálním styku záleží na řadě faktorů, jako je druh styku, aktuální množství viru v nakaženém partnerovi, současná nákaza další pohlavní chorobou (zvyšuje riziko přenosu) atd. Pohlavní styk během menstruace je vzhledem k přítomnosti krve rizikovější. Zatímco při vaginálním styku je pravděpodobnost přenosu z muže na ženu jedna ku několika stům až tisícům, v případě análního styku může být až jedna ku několika málo desítkám.
Líbání rizikové není, za předpokladu že ústa nejsou poraněná.
Riziko nákazy obecně významně snižuje partnerská věrnost, rizikové je časté střídání partnerů. Šanci na nakažení se při konkrétním styku významně snižuje kondom. Ostatní formy antikoncepce (například hormonální) při styku ochranu před nákazou neposkytují. Po nechráněném styku s neznámým partnerem, avšak v dostatečném časovém odstupu nutném pro správnou diagnózu, je vhodné u lékaře podstoupit krevní testy na přítomnost viru. Nákaze tak již samozřejmě nelze zabránit, ale lze zabránit nákaze dalších partnerů a včasnou léčbou zlepšit prognózu nemoci.

Přenos z matky na dítě

K přenosu viru HIV z matky na dítě může dojít jak během vlastního těhotenství, tak během porodu. K přenosu tak dochází v 15 – 30 % případů. Vhodnou antivirovou léčbou během těhotenství a porodem císařským řezem, lze toto riziko významně snížit (1 %). Další riziko přenosu představuje kojení, kterého by se HIV pozitivní matky, mají-li možnost, měly vyvarovat.

Inkubační doba


Inkubační doba nemoci je 3-8 týdnů, po které se objevují příznaky akutní infekce HIV, které jsou velmi podobné chřipce. Po odeznění přechází nemoc do latentního stadia, (které je často nesprávně označováno jako inkubační doba) během kterého nemocný nepociťuje žádné potíže. Po ní následuje zhroucení imunitního systému – AIDS. U dospělých je střední doba mezi nákazou virem HIV a propuknutím nemoci AIDS přibližně deset let. Může ale trvat kratší i delší dobu. Uvádí se, že podíl nemocných narůstá každý rok po infekci o přibližně pět procent. Kongenitálně nebo perinatálně infikované děti onemocní většinou do jednoho či dvou let.

Odběr krve na test HIV

Přítomnost HIV v organismu lze diagnostikovat pomocí krevních testů. Nejčastěji se zjišťuje přítomnost protilátek proti viru HIV v krvi. Pozitivní výsledek testu znamená, že organismus proti viru vyrábí protilátky a byl jím tedy infikován. Protilátky se však v dostatečném množství vytvoří až určitou dobu po nákaze. Během této doby, tzv. imunologického okna dlouhého až 6 měsíců, nelze uvedeným způsobem přítomnost viru v těle zjistit.

Léčení a prognóza

Současná lékařská věda není schopna AIDS vyléčit, dokáže ale oddálit jeho propuknutí a zpomalit jeho průběh. Léčit AIDS nebo odstranit HIV ze vzorků krve lze poměrně úspěšně ozonizací krve. Problémem v chudých zemích světa je nedostupnost příliš drahých léků a nepříjemné vedlejší účinky některých z nich. Prognóza závisí na rozvinutosti infekce v době, kdy je odhalena. Dojde-li k tomu krátce poté, co se člověk nakazil a jsou-li dostupné vhodné léky, může prožít dlouhý život, aniž by se u něj AIDS vůbec projevil. Lékaři mohou dočasně potlačit jeho chorobu a prodloužit jeho život, člověk ale nepřežije déle než 12 let s rozvinutou nemocí AIDS. U několika případů se však lidé s AIDS vyléčili a lékaři vyloučili záměnu vzorků. Dále je známo i několik desítek případů, kdy lidé s HIV žijí 15 i více let aniž by onemocněli AIDS.

Důsledky pandemie AIDS

Šíření pandemie AIDS je jedním z hlavních problémů řady rozvojových zemí. Na světě je dnes okolo 40 milionů nakažených, 3/4 z nich žijí v subsaharské Africe. V některých afrických zemích je nakažena i čtvrtina populace. Silně postižena je také jižní Asie, zejména Indie. V Evropě pak země bývalého Sovětského svazu. Největší počet nakažených HIV žije v Jižní Africe, Nigerii a Indii.
Protože postižení jsou zejména mladí lidé v produktivním věku, má šíření AIDS zásadní dopady na celou společnost. "Studie Světové banky ukazuje, že pokud v zemi postihne virus HIV 8% a více obyvatel, ekonomický růst se začne zpomalovat, pracovní síly v zemi ubývá a zdravotní a sociální systém je přetížen." Jedním z důsledků pandemie jsou také miliony dětí bez rodičů - tzv. sirotci AIDS (AIDS orphans), kterých je jen v Africe 12 milionů.
Mezi nejohroženější skupiny patří mladé ženy a dívky, které se nakazí od svých manželů. V řadě zemí je navíc HIAIDS společensky neúnosné stigma, a tak lidé svou nemoc tají.
Ukazuje se, že na řešení problému má velký vliv přístup jednotlivých vlád. V posledních letech se v některých zemích rozběhly vládní programy, které se snaží proti pandemii účinně bojovat. Zaměřují se na informační kampaně, nabízejí testování zdarma, těhotné ženy se někde testují automaticky. V některých zemích již nemocní mohou získat zdarma i antiretrovirální léky, které zpomalují postup nemoci.
Vlády nejchudších zemí však na problém samy nestačí. Antiretrovirální léky jsou velmi drahé: léčba jednoho nemocného vyjde nejméně na 200 dolarů ročně. Přitom například v Zambii, kde je nakaženo 16,5% populace je HND na osobu 380 USD. Možným řešením jsou generika a také podpora od vyspělých zemí - ať už v rámci různých programů velkých mezinárodních organizací nebo skrze menší projekty rozvojové spolupráce. Zastavit a zvrátit pandemii HIV/AIDS do roku 2015 je jeden z Rozvojových cílů tisíciletí, programu OSN na odstranění největších problémů rozvojových zemí.


 

YzRhMGY0N