Psoriáza (nebo také lupénka, latinsky psoriasis vulgaris) je velmi rozšířené neinfekční onemocnění, které postihuje především kůži, avšak zhruba u 10–20 % pacientů se může objevit kromě kožního také kloubní postižení. Onemocnění kloubů, které je do jisté míry podobné revmatoidní artritidě, se nazývá „psoriatická artritida“.
Přestože přesný důvod, proč psoriáza u některých lidí vzniká, není znám, jsou definovány některé vlivy, které při vzniku psoriázy hrají určitou roli. Tyto vlivy můžeme rozdělit do následujících kategorií:
- Dědičnost – odhaduje se, že dědičnost má na svědomí vznik psoriázy asi u 30 % pacientů. Nedědí se však choroba jako taková, ale pouze náchylnost k ní. Spolu s dědičností musí být také přítomné působení provokujících faktor, které vznik choroby vyvolají.
- Autoimunita – při vzniku lupénky je velmi pravděpodobná spoluúčast imunitního systému. Imunitní buňky zvané T-lymfocyty migrují do bazálních vrstev kůže, kde spouštějí uvolňování zánětlivých látek (cytokinů), což podporuje vznik chronického zánětu v kůži, na jehož podkladě dochází k nadměrné tvorbě nových kožních buněk a jejich olupování.
- Vnější prostředí – vlivy vnějšího prostředí nemohou samy o sobě způsobit psoriázu, mohou však urychlit její nástup nebo zhoršit její projevy. Mezi tyto negativní vlivy patří stres, infekce, poranění a některé léky. Dále se uvádějí klimatické a hormonální vlivy.
Faktory, které mohou chorobu vyvolat
- infekce horních cest dýchacích (angíny u mladších pacientů, či jiná virová onemocnění), infekce zubů, chronický zánět žlučníku, aj.
- užívání některých léků
- hormonální změny (puberta, období po porodu, klimakterium), během těhotenství obvykle nastává zlepšení
- životospráva (stres, alkohol, kouření, nedostatek spánku, nepravidelný životní rytmus)
- jiná onemocnění (cukrovka, dna, choroby jater, aj.)
- obezita
- očkování
- fyzikální vlivy (poranění, tření, střídavý tlak, ultrafialové záření, prudké změny teploty a klimatu)
- chemické vlivy (poleptání, podráždění kůže, včetně agresivní místní léčby)
- biologické vlivy (některé viry)
Psoriáza je především onemocnění kůže, avšak u 10–20 % pacientů se je možné pozorovat také postižení kloubů (kloubní projevy), takzvaná psoriatická artritida. U takto postižených pacientů se rozvíjí chronický zánět jednoho nebo více kloubů, dlouhotrvající zánět může vést až k deformaci kloubu a úplné ztrátě jeho funkce. Kromě zmíněných oblastí velkých kloubů, kde se ložiska vyskytují nejčastěji, může psoriáza postihnout téměř jakékoli místo na těle, včetně vlasové části hlavy, či genitálií. Protože psoriáza se může vyskytovat v několika různých formách, nejsou její příznaky vždy u všech pacientů stejné. Nejčastější forma psoriázy se označuje jako psoriáza ložisková (psoriasis vulgaris). U pacientů jsou především na loktech a kolenou pozorována červená šupinatá ložiska na kůži, která se olupují. Na rozdíl od ekzému se psoriáza nejvíce projevuje na vnější, takzvané extenzorové straně loktů a kolen. Při mírných formách choroby se na těle vyskytují jen ojedinělá nevelká ložiska červené kůže s bílými olupujícími se šupinami, v závažných případech však může olupující se pokožka pokrývat téměř celé tělo. Kromě kůže bývají často postiženy také nehty na nohou i na rukou. Někdy se také vyskytuje poškození nehtů přítomné samostatně, bez psoriatických ložisek na kůži. Psoriáza na nehtech vytváří mělké jamky, které se podobají jamkám v náprstku. Může také dojít ke zbytnění nehtového lůžka, které se pak lžičkovitě prohýbá nahoru. Pokud je ložisko lupénky pod nehtem, prosvítá skrze nehet nahoru jako nažloutlá skvrna.
Léčivé přípravky se při této formě léčby aplikují pouze lokálně, tzn. přímo na postiženou kůži. Používají se masti, gely, tělová mléka a podobně. Lokální léčba se užívá především u méně závažných forem psoriázy. Její výhodou je minimální výskyt nežádoucích účinků, neboť účinné látky pronikají především do kůže, do celého organismu však jenom minimálně. V takzvané biologické léčbě se užívají látky vyráběné genetickým inženýrstvím, které se blízce podobají přirozeným molekulám produkovaným v organismu. Tyto látky mají schopnost zastavit v určitém místě sled kroků, které vedou ke spuštění reakce imunitního systému a udržování chronického zánětu. Látky užívané v biologické léčbě účinkují konkrétně na určitý aspekt v imunitní reakci organismu. Biologická léčba zasahuje do imunitních mechanismů cíleně. Tlumí zánět v časné fázi, tedy v situaci, kdy ještě není dostatečně nastartovaný. Kůže se vyčistí a zůstává čistá. Léčba dále zlepšuje výskyt a závažnost přidružených onemocnění, která jsou typická pro pacienty s psoriázou, např. metabolického syndromu, kardiovaskulárního onemocnění, zánětu kloubů, depresí, úzkostí, únavy, atd. Vrací pacienta do normálního pracovního i společenského života. Dnešní poznatky ukazují, že každodenní a přitom nepříliš dlouhé vystavení se slunečnímu záření zmírňuje příznaky psoriázy. Pozdější poznatky také dokazují, že za léčivé účinky slunečního záření je zodpovědné ultrafialové záření, jeho krátkovlnná složka. To se dále rozděluje na tři složky: UVA, UVB a UVC záření. K léčbě psoriázy se užívá UVB složka. Existují dva typy UVB lamp, které emitují léčebně působící záření, širokopásmové a úzkopásmé. Pro zvýšení účinnosti fototerapie je možné současně aplikovat přípravky s retinoidy, dehtem nebo antralinem. Stále častěji se k léčbě nebo alespoň ke zmírnění příznaků používá sůl z Mrtvého moře.
NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ
