S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

banner-160x600-1477929983.jpg kloubus-banner-160x300-b-v02.jpg


Astma
Astma

Astma (asthma) je onemocnění dýchacích cest, při kterém dochází k dlouhodobému zánětu sliznic v dýchacím ústrojí, což postupem času vede ke ztíženému dýchání až k dechové nedostatečnosti. Ačkoliv je astma řazeno k civilizačním chorobám, bylo popsáno již římským lékařem Galénem. Samotné slovo asthma je řeckého původu a označuje dechovou nedostatečnost nebo „krátkodechost“. Dlouhodobým průběhem může dojít k výraznému nevratnému zúžení dýchacích cest, což situaci ještě zhoršuje.

           

V dětství je astma nejčastější chronickým onemocněním - trpí jím zhruba 10 % dětí a to většinou chlapců. Tento rozdíl se postupně obrací a v dospělosti již mezi nemocnými značně převažují ženy. Čím později se astmatické projevy objeví, tím je pravděpodobnější, že jsou z určité části způsobeny specifickou alergickou reakcí. U dospělých se astma objevuje zhruba u 5 % populace. V poslední době patrný nárůst astmatických onemocnění v této skupině je dán vzrůstajícím počtem dosud nevysvětlených a těžko diagnostikovatelných alergií, k dalším faktorům také patří fyzické či psychické přetížení, chlad atd. Astma se rozděluje na alergické a nealergické.

Astma se u některých jedinců projevuje chronickým zhoršeným dýcháním. U jiných osob se jedná o přerušovanou chorobu s opakujícími se symptomy které mohou být podmíněny různými spouštěcími mechanismy včetně infekcí horních cest dýchacích, stresu, vzdušných alergenů, znečištění vzduchu (například kouřem či výfukovými zplodinami) a cvičení. Osoby trpící astmatem mohou vykazovat některé z následujících symptomů: dušnost, sípot, chrčení, kašel, svírání a svědění hrudníku nebo neschopnost fyzické aktivity. Někteří astmatici s výrazně omezenou dechovou kapacitou a sevřenými plícemi nikdy nevykazují sípot ani chrčení a jejich symptomy mohou být zaměněny s nemocí typu chronické obstruktivní nemoci plic.

Akutní zhoršení stavu nemocného se běžně označuje jako astmatický záchvat. Mezi jeho charakteristické klinické příznaky patří nedostatečnost dechu (dušnost) a buď sípání nebo chrčení. Ačkoliv tyto příznaky jsou „často považovány za známku astmatu sine qua non“, někteří pacienti vykazují zejména kašel a v pozdějším stadiu záchvatu může být proudění vzduchu natolik omezeno, že sípot ani není slyšet. Při případném kašli může někdy docházet k vykašlávání průhledného hlenu. Záchvat se může objevit náhle, s pocitem stísnění hrudníku, dýchání se stává obtížné a objevuje se sípot (hlavně při výdechu, avšak může nastávat v obou fázích dýchání).

K příznakům astmatického záchvatu patří sípot, prodloužená fáze výdechu, zrychlení srdečního rytmu, chraplavé zvuky v plicích (slyšitelné pomocí stetoskopu), tzv. paradoxní puls (puls je slabší při nádechu a silnější v průběhu výdechu) a nadměrné nadmutí hrudi. Průběh jednoho tzv. astmatického záchvatu může trvat od minut až po hodiny (u těžkých astmatiků). K potlačení se používá sprej, u častějších záchvatů je obvyklá pravidelná medikace. V nejhorších případech je možné přistoupit i k chirurgickému odstranění příčin onemocnění.

Při velmi závažném astmatickém záchvatu může postižený zmodrat v důsledku nedostatku kyslíku, pociťovat bolesti hrudi a může dojít dokonce i ke ztrátě vědomí. Dříve než upadnou do bezvědomí, pacienti často ztratí citlivost končetin, chodidla mohou být ledově studená a mohou se jim začít potit dlaně. Nejzávažnější záchvaty mohou vyvolat stavy na něž jsou standardní postupy neúčinné (status asthmaticus), mohou mít za následek zástavu dýchání a smrt. Nehledě na závažnost symptomů při záchvatu nemusí pacienti mezi jednotlivými příhodami vykazovat téměř nebo dokonce vůbec žádné známky choroby. Astma je důsledkem složité souhry geneticky podmíněných faktorů a vlivu okolního prostředí, které vědci dosud neumí plně objasnit. Tyto faktory mohou také ovlivnit závažnost onemocnění a způsob, jakým jedinec reaguje na léčbu. Stejně jako v případě jiných složitých nemocí byla za příčiny astmatu navržena řada genetických a environmentálních faktorů, ne všechny však byly potvrzeny. S tím, jak vědci postupně odhalují složité příčiny astmatu, se ukazuje, že environmentální a genetické faktory mohou mít na nemoc dopad pouze ve vzájemné kombinaci.

Se vznikem astmatu a následnou dětskou úmrtností bývá spojována řada rizikových faktorů, mezi nimi jich je však jen několik které byly opakovaně potvrzeny nebo pro jejichž vliv existuje metaanalýza několika studií.

Pasivní kouření a obzvláště kouření matek v těhotenství je spojeno s vysokým výskytem vzniku astmatu, astmatické úmrtnosti, sípotu a infekcí dýchacích cest. Znečištění vzduchu výfukovými plyny a nadměrné koncentrace ozónu byly opakovaně spojeny se zvýšenou astmatickou úmrtností a podle předpokladů vede ke vzniku astmatu; tyto souvislosti však vyžadují další výzkum.

S vyšším rizikem astmatu oproti přirozenému porodu je spojen i porod pomocí císařského řezu; metaanalýzou byl zjištěn o 20% vyšší výskyt u dětí které přišly na svět pomocí císařského řezu oproti dětem narozeným přirozenou cestou. Jako objasnění bylo navrženo, že se jedná o důsledek vystavení pozměněné bakteriální populaci v porovnání s přirozeným porodem, což má vliv na imunitní systém jedince (tento vliv popisuje hypotéza přemíry hygieny).

Se vznikem astmatu má dále spojitost psychický stres osob pečujících o děti; tyto souvislosti jsou dále předmětem aktivního výzkumu. Stres může pozměnit další chování ovlivňující astma, například kouření, výzkum však naznačuje že stres má také další dopady. Objevují se nové důkazy, že stres může mít dopad na astma a další nemoci, neboť ovlivňuje imunitní systém.

Částečnou ochranu proti astmatu mohou poskytovat respirační onemocnění v útlém věku, společný život se sourozenci a pobyt v zařízeních denní péče; některé výsledky studií v tomto směru byly protichůdné a tato ochrana může záviset na genetických předpokladech. V několika případech byl doložen vztah mezi vyvinutím astmatu a použitim antibiotik v raném věku; existuje domněnka, že antibiotika zvyšují pravděpodobnost vzniku astmatu tím, že pozmění složení střevní flóry a zprostředkovaně i imunitní systém jedince (tento vliv popisuje hypotéza přemíry hygieny).Hypotéza přemíry hygieny je hypotéza o původu astmatu a dalších alergických nemocí; podporují ji epidemiologické údaje týkající se astmatu. Zvýšený výskyt astmatu například v rozvinutých zemích souvisí se zvýšeným užíváním antibiotik, císařskými řezy a čisticími prostředky. Všechny tyto faktory domněle nepříznivě ovlivňují způsob jakým jsou osoby vystaveny styku s prospěšnými bakteriemi a jinými jevy ovlivňujícími imunitní systém které jsou důležité při vývoji, a mohou tak zvyšovat riziko astmatu a alergií.

Ke zúžení dýchacích cest u astmatiků dochází v důsledku zánětu průdušek a tzv. bronchokonstrikce, zúžení dýchacích cest v plicích následkem zkrácení okolního hladkého svalstva. Zánět průdušek také vyvolává zúžení, neboť imunitní reakce na alergeny způsobuje otok tkáně. Při záchvatu astmatu reagují zanícené průdušinky na spouštěcí mechanismy v okolí jako např. kouř, prach nebo pyl. Dochází k jejich zúžení a ke zvýšenému vylučování hlenu, což ztěžuje dýchání. Astma je v podstatě výsledek imunitní reakce v průdušinkách. Dýchací cesty astmatiků vykazují přecitlivělost na určité podněty. Při kontaktu s těmito spouštěcímy faktory nastávají křeče průdušek (astmatický záchvat). Brzy pak dochází ke vzniku zánětu, což má za následek další zúžení dýchacích cest a nadměrné vylučování hlenu, následně pak kašel a další dýchací obtíže.


 

ZjdhN2