S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

banner-160x600-1477929983.jpg kloubus-banner-160x300-b-v02.jpg


» Příčiny vzniku onemocnění
Příčiny vzniku kardiovaskulárních onemocnění

Naše tělo můžeme přirovnat k chemické továrně, ve které trvale probíhají chemické procesy. Jejich výsledkem je jednak využití živin a jednak vyloučení odpadních látek (toxinů). V našem těle jsou orgány, které mají za úkol odpad vylučovat. Pokud je však odpadu příliš mnoho, začíná se v těle hromadit. Škála odpadních látek je velmi široká, ale v podstatě jsou tři, které mají největší vliv na kardiovaskulární onemocnění: cholesterol - homocystein - volné radikály

Cholesterol

Cholesterol je zapotřebí k tvorbě buněčných membrán, při tvorbě pohlavních a steroidních hormonů, k tvorbě žluči, k přeměně vitamínu D, k tvorbě obalu nervů a dalším funkcím. Každá buňka je schopna vytvářet, zvláště pak buňky jater, nadledvinek, kůže, zažívacího traktu, pohlavních orgánů a aorty. Játra produkují asi 1 g cholesterolu denně, zatímco ze stravy naše tělo dostane jen asi 0,3 g. Jíme - li méně cholesterolu, játra zvýší jeho produkci až osminásobně. Nadměrné množství cholesterolu v naší krvi je však jednou z nejhlavnějších příčin vzniku civilizačních nemocí kardiovaskulárního systému.

Rizikové faktory

Zásadním rizikovým faktorem je nevhodná strava. Konzumujeme málo živin, které pomáhají při látkové přeměně (matabolismu) cholesterolu v játrech. Dalšími rizikovými faktory při zvýšené hladině cholesterolu v krvi a výskytu aterosklerózy jsou kouření, nedostatek pohybu, stres, nadváha, vysoký krevní tlak (hypertenze) a cukrovka (diabetes mellitus). Cholesterol je transportován krví ve formě lipoproteinů k buňkám a tkáním, které ho potřebují. Lipoproteiny jsou částice složené z tuků (lipidů) a bílkovin (proteinů) a jsou rozpustné ve vodě. Liší se velikostí, složením, hustotou a také svou nebezpečností. Lipoproteiny s nízkou hustotou (LDL - "zlý cholesterol") přenášejí asi 80% cholesterolu, jsou velké a mají úzkou souvislost s ukládáním cholesterolu na cévních stěnách a s výskytem infarktů. Lipoproteiny s vysokou hustotou (HDL - "hodný cholesterol") přenášejí asi 20% cholesterolu, jsou malé a mají opačný efekt - cholesterol odbourávají. Převážně jsou tvořeny lecitinem (cholin a inositol), který rozpouští cholesterol na drobné částečky, které potom mohou putovat i těmi nejmenšími cévami, aniž by je ucpávali. Vyšší hladina HDL (lipoproteinů s vysokou hustotou) nebo lecitinu snižuje riziko aterosklerózy a dalších kardiovaskulárních chorob.

Doporučené hodnoty:

Celkový cholesterol 5 mmol/l        LDL - cholesterol pod 3 mmol/l         HDL - cholesterol nad 1 mmol/l

Důležitý je tzv. aterogenní index, který vyjadřuje poměr mezi celkovou hladinou cholesterolu (součet   LDL + HDL) a HDL. Optimální hodnota indexu je 3,5 - 5. Na snížení hladiny cholesterolu se běžně předepisují hypolipidemika (statiny), které však mohou mít celou řadu nežádoucích účinků. Navíc, pokud neodstraníme příčinu potíží, je nutné brát tyto léky celoživotně.

Homocystein

Mnohaletý světový výzkum civilizačních chorob prokázal, že velká skupina zdravotních problémů má příčinu v nitrobuněčné metabolické poruše, při které vzniká v nadměrném množství toxická látka homocystein. Homocystein je mezičlánek důležitého biochemického cyklu lidského nitrobuněčného metabolismu, jehož úkolem je dodávat nenahraditelné látky pro chemické procesy v buňkách, podmiňující udržení života. Na těchto pochodech se podílí několik enzymů. Při genetické poruše některého z nich nebo při poruše buněčného metabolismu není homocystein noormálně zpracováván, hromadí se v plazmě (hyperhomocysteinémie) a je vylučován močí (homocysteinurie). Homocystein je značně toxický a chemicky agresivní. Normální fyziologická hodnota se v lidském těle pohybuje - i v závislosti na pohlaví, věku a hmotnosti - v rozmezí od 4 do 14,6mikromolu/litr. (Některé prameny uvádějí rozpětí 6,26 - 15,1 mikromolu/litr).

Jak vzniká zvýšená hladina homocysteinu?

Zvýšená hladina homocysteinu je podmíněna geneticky, hormonálně nebo toxickými vlivy. Nejzásadnější vliv však mají chyby ve výživě spojené s konzumací průmyslově vyráběných potravin. "Otrava" homocysteinem vzniká nenápadně, je dlouhodobá a až dosud zůstávala skrytá za chorobami, jež se považují za civilizační. Podle současných znalostí sem patří kromě infarktu myokardu a dalších cévních onemocnění také nádory, předčasné stárnutí, zánětlivá revmatická onemocnění kloubů, předčasné porody a potraty, některé vrozené vývojové vady nervového systému novorozenců, deprese, demence včetně Alzheimerovy choroby a chronický únavový syndrom. Je pravděpodobné, že zvýšená hladina homocysteinu má vliv na zvýšený výskyt ekzémů, kožních alergií a u průduškového astmatu. Životnost homocysteinu je při správné funkci cyklu velice krátká. Zvýšením podílu živočišných bílkovin (konzumace masa), ze kterých homocystein vzniká a poklesem příjmu tří vitamínů - B, kyseliny listové a B12, které podmiňují jeho proměnu v neškodné látky, vzniká v metabolismu homocysteinu trvalá porucha, která má podobu chronické a prohlubující se intoxikace organismu. Jejími projevy jsou: bolesti hlavy, snadná unavitelnost a malátnost, nervozita, deprese, bolesti v oblasti krční a bederní páteře, bolesti kloubů, šlach a vazů, poruchy spánku, poruchy trávení, žlučníkové obtíže, nadváha, kolísavé zvyšování krevního tlaku, tvorba varixů, hemoroidů, změna výrazu obličeje s rychlou tvorbou vrásek (známky destruktivního působení homocysteinu na vazivová vlákna v kůži) a další nitrobuněčné změny, které vyúsťují ve vznik nádorového onemocnění nebo aterosklerózu tepen končící mozkovou příhodou nebo srdečním infarktem. Přítomnost ohrožení silně naznačuje obezita soustředěná v oblasti pasu a hýždí.

Volné radikály

Volné radikály jsou sloučeniny kyslíku vznikající jako vedlejší produkty buněčného metabolismu. Přirozeným protivníkem a protiváhou volných radikálů jsou antioxidanty. Náš organismus umí volné radikály využívat a potřebuje je. Např.bílé krvinky obsahují hodně volných radikálů, jimiž zabíjí mikroorganismy, kvasinky, parazity, či nádorové buňky. Kostní buňky jejich pomocí přetvářejí (remodelují) kost a volné radikály též umožňují oplodnění vajíčka. Vzájemné ovlivňování a rovnováha volných radikálů s antioxidanty udržuje žádoucí stav organismu. Vlivem znečišťění prostředí volné radikály v přírodě neustále přibývají a dochází tak k narušování rovnováhy mezi nimi a antioxidanty. Převaha volných radikálů nad antioxidanty se nazývá antioxidační stres. Vlivem silného antioxidačního stresu dochází k úbytku antioxidantů a volné radikály pak poškozují DNA v buňkách. Tím významně přispívají ke vzniku a průběhu diabetu, podporují stárnutí, vznik očních chorob (např. šedého zákalu), vznik zánětů, nádorů, řady plicních, kožních a neurodegenerativních chorob (např. Parkinsonova a Alzheimerova choroba), poruch imunity, podporují virové infekce, mají význam u některých intoxikací, podílí se na revmatickém zánětu kloubů, spolupůsobí u eklampsie, způsobují mužskou neplodnost. Volné radikály vznikají po intenzivní námaze (např. u sportovců) a také reperfúzní fázi po ischémii (obnovení průtoku krve), což má význam u transplantací nebo infarktu myokardu. Nejčastějšími onemocněními, u kterých hrají volné radikály roli, jsou ateroskleróza a vznik karcinomů (rakovina).

 


 

NjEyO